Šindel Cup 2021

To tak jednoho dlouhého zimního večera sedíte s kamarády mushery u rumíku a váš kluk dostane bezvadný nápad: přihlásíme se všichni na triatlon! Tak jasně, že v tu chvíli to vypadalo jako báječný nápad. A proč si rovnou nedat ten nejtěžší terénní v ČR, že? A tak jsme se nahlásili na červencový Šindel Cup... Ti šílenější z nás na verzi Hero (1,6 km plavání, 70 km MTB, 24 km běh), ti soudnější včetně mě na Original (1,2 km plavání, 28 km MTB, 8 km běh).

Jak se tak triatlon blížil a můj trénink byl pořád nulový, začínala jsem o své soudnosti pochybovat. Korunu tomu nasadil beran, který mě 2 týdny před závodem 2x nabral do kolene a stehna takovým způsobem, že mě v podstatě znehybnil a až ve čtvrtek před závodem jsem si řekla, že zatnu zuby a zkusím to. 

Na závodě jsme my musheři byli za totální exoty Ještě po cestě na závod jsme sháněli taštičku na kolo a náhradní díly, já i plavky (bo to chvíli vypadalo, že to budu plavat v bikinách, a to už by asi bylo moc) a nějaké ty gelíky a ionťáky. Gumy na čísla jsme neměli, většina z nás neměla neopren, neuměla plavat s plaveckými brýlemi a ještě ráno před závodem jsme špekulovali, jestli se ty brýle dávají na čepici, nebo pod čepici :-) O tom, že já a Martin neumíme na kole jezdit s nášlapy, ani nemluvě.

Můj start byl ve 12, zatímco Martin makal už od 7 ráno a musím říct, že jak tak projížděli Hero závodníci depem a viděla jsem, v jakém jsou stavu, tak blbě mi dlouho nebylo :-) Mým cílem bylo pouze dokončit a přežít a jakmile jsem si to v hlavě takto nastavila, celý závod byl o hodně příjemnější...

PLAVÁNÍ: Za letošek jsem naplavala všehovšudy 2 km - rozděleno do 3 tréninků na 600 m, 600 m a 800 m. Nikdy v životě jsem 1,2 km v kuse neuplavala, brýle jsem si koupila 2 týdny před závodem a čepici měla na hlavě poprvé. Z vody jsem vylezla jako předposlední po 36 minutách stylem prsa. Jsem plavec úplně na prd, ale věděla jsem, že dál už to bude jenom horší :-) Byla jsem dost šťastná, že jsem se neutopila a uplavala to celkem v klídečku.

KOLO: Letos jsem najezdila na kole 255 km převážně po silnicích. Jako snad jediná z celého startovního pole jsem to jela na 26 kolech s pevnou vidlí a na véčkových brzdách...  Cca třetinu trasy jsem to kolo prostě jen tlačila po kotníky ve sračkách, neboť celý den průběžně pršelo a já na kole dost neumím. Single tracky jsem na kole sjížděla fakt poprvé v životě. Myslím ale, že ty moje 4 pády, při kterých jsem si rozmlátila stehno, koleno, loket a kotník, byly spíš komické, i když fakt bolely a krev tekla.  V půlce druhého okruhu už to nevydržela moje bota a celá se rozlepila, což bylo ve finále vlastně už celkem jedno :-D V druhém okruhu mě taky chytly takové křeče do stehna rozbitého od berana, že jsem se bála, že to nezvládnu dokončit, ale naštěstí mě zachránil aspoň půlkou magnézia neznámý týpek... díky!

 BĚH: Za letošek naběháno celkem 120 km, z toho většina s Dumpíkem v zápřahu, takže bída. Po křečích v obou stehnech jsem si slíbila, že těch 8 km prostě nějak doplazím, i kdybych měla lézt po čtyřech, ale nakonec jsem zvládla i běžet aspoň po rovinkách a z kopců. Do strmých kopců jsem se opravdu plazila a při tom obdivovala krásy Krušných hor...  Do cíle jsem se dohrabala na posledním místě v čase 5 hodin 7 minut. Ale dohrabala!!! Martin mě v těch posledních místech nenechal a dokončil Hero rovněž na posledním místě... ale dokončil a jsem na něj pyšná :-)

 Teď už tuším, co takový triatlon obnáší, a i když jsem se po doběhu zařekla, že už nikdy nic takového nechci zažít, tak jsem se dnes přistihla, že už koukám na termínovku dalších podobných magořin... :-)))

Moc díky celé mushingové partě za hec a mega srandu! A organizátorům za parádní akci, musím uznat, že atmosféra byla úžasná a všude okolo spousta ochotných lidí, kteří nám lamám byli ochotni s úsměvem pomoct a fandit.

VIDEO: https://youtu.be/B9mst0hrEuo